Harry Domin
Domin je v centrálny riaditeľ Rossumových Univerzálnych Robotov (R.U.R.) Predohre má asi 38 rokov je vysoký, oholený a elegantný. Jeho meno pripomína latinské slovo dominus- pán.
Má rád svoju prácu, v ktorej trávi všetok čas. Denne sa stretáva s ľuďmi, ktorí prichádzajú na ostrov, aby si prehliadli továreň, alebo nakúpili robotov. Správa sa k nim zdvorilo a slušne.
Je výborný úradník, svoju prácu si robí spoľahlivo, ale nie je vedec. Príbeh o vytvorení robota sa naučil naspamäť a návštevníkom ho rozpráva bez toho, aby sa vyznal v odbornej stránke vecí, o ktorých hovorí.
Aj keď na ostrov prichádzalo mnoho žien, ani jedna ho nezaujala. Avšak keď prišla Helena, bol ňou očarený od prvého mementu a snaží sa na ňu urobiť dojem. Ochotne jej rozpráva o výrobe a odpovedá na jej otázky skôr, než ich dopovie, pretože Helena sa pýta rovnaké otázky ako už mnohí pred ňou. Vidiac, že aj ostatní členovia vedenia továrne ju chcú požiadať o ruku, neváha a poprosí ju ako prvý. Helena sa snaží vyhovoriť rôznymi spôsobmi, ale Domin je neodbytný a nalieha až dovtedy, kým neprivolí.
Helena: Proč jste si žádnou nevzal?
Domin: Protože jsem neztratil hlavu. Až dnes. Hned jak jste sňala závoj. (142)
Domin je veľmi podobný mladému Rossumovi, ktorý na rozdiel od svojho strýka, vynálezcu protoplazmy, mal so strýkovým vynálezom čisto komerčné plány a chcel vytvoriť človeka robotníka, ktorý by bol lacný a výkonný, a tak vytvoril robota. Domin mladého Rossuma obdivoval a priam ho fascinoval jeho nápad.
,, A tehdy sem přisel inženýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava, slečno Gloryová. Jak uviděl, co tropí starý, řekl: ‚,To je nesmysl, vyrábět člověka deset let. Nebudeš-li ho vyrábět rychleji než příroda, pak na ten celý krám nakašlat.“ A pustil se sám do anatomie.“ (123)
Na rozdiel od Heleny, ktorá považuje robotov za ľudí a tiež sa k nim tak správa, pre Domina sú roboti menej než obyčajná tráva, sú pre neho len obchodným artiklom, vecou bez duše. Nie je mu ľúto bezdôvodne zničiť ktoréhokoľvek z nich. To sa dokázalo, keď bol ochotný bez mihnutia oka nechať svoju robotiu sekretárku Sullu, ktorá pre neho pracovala spoľahlivo a zodpovedne, zničiť len preto, aby Helene dokázal, že je robot. ,,Roboti nelpí na živote. Nemají totiž čím. Nemají požitku. Jsou méně než tráva.“(128)
Pre Domina je podstatná len efektivita práce a to, aby sa roboty vyrábali za čo možno najnižšie ceny, a tak sa zvýšil zisk z ich predaja. Vôbec mu nezáležalo, že hoci vyzerajú ako ľudia, nemajú v sebe ani náznak humánnosti, pretože to by len zvýšilo náklady na ich výrobu.
,,Naftový motor nemá mít třapce a ornamenty, slečno Gloryová. A vyrábět umělé dělníky je stejné jako vyrábět naftové motory. Výroba má být co nejjednodušší a výrobek prakticky nejlepší. Co myslíte, jaký dělník je prakticky nejlepší? Ten nejlacinější. Ten, který má nejmíň potřeb. Mladý Rossum vynalezl dělníka s nejmenším počtem potřeb. Musel ho zjednodušit. Vyhodil všechno, co neslouží přímo práci. Tím vlastně vyhodil člověka a udělal Robota. Jsou mechanicky dokonalejší než my, mají užasnou rozumovou inteligenci, ale nemají duši.“ (124)
Domin má svoju veľkú a dá sa povedať vznešenú myšlienku. Verí, že vďaka robotom oslobodí ľudstvo od ubíjajúcej práce a ono sa potom bude môcť zdokonaľovať a stane sa pánom celého sveta. Svoje plány si nechce dať nikým vyvrátiť, všetky pripomienky presadzuje za každú cenu. Už podľa jeho mena, ktoré vzniklo z latinského slova dominus- pán sa dá vyvodiť celkový jeho postoj k životu na svete. Jeho postoj je ,,pánsky“, čiže dobyvateľský, ambiciózny až agresívny. Jeho úsilím je ovládnuť s pomocou robotov svet a vnútiť mu svoju vlastnú predstavu a vlastnú pravdu. Chce, aby na svete bol raj, v ktorom by ľudia žili ako dominantní vládcovia, ako králi. Nezaujíma ho, že v súčasnosti prichádzajú ľudia o prácu, strácajú tak zmysel svojho života. Toto všetko považuje za obeť, ktorú ľudstvo musí byť ochotné obetovať pred tým, ako dosiahne raj na Zemi.
,, Do desíti let nadělají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek, tolik všeho, že řekneme : věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval.
Předtím snad přijdou strašlivé věci, slečno Gloryová. Tomu se nedá prostě zabránit. Ale pak přestane služebnictví člověka člověku a otročeni člověka hmotě. Nikdo už nebude platit za chléb životem a nenávisti. Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!
Nemůžeme počítat s tím, co se ztratí, když předěláme svět od Adama. Adame, Adame! Už nebudeš jíst chléb svůj v potu tváře; už nepoznáš hladu a žízně, únavy a ponížení; vrátíš se do ráje, kde tě živila ruka Páne. Budeš svobodný a svrchovaný; nebudeš mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti než zdokonalit sama sebe. Budeš pánem stvoření. „ (139)
Jeho zmýšľanie nezmenili ani zlé udalosti, ktoré sa udiali počas celých tých 10 rokov. Naopak do budúcnosti plánuje rozšíriť ich výrobu a vyrábať roboty rôznych národnosti, aby sa predišlo ich komunikácii a zabránilo ich spolupráci. Tentoraz už nehovorí o období blízkej budúcnosti, ale o jednom celom storočí, o období, v ktorom on sám už nebude žiť. Je zaslepený svojou vidinou, ktorá sa ukázala byť zlá, no pre svoju túžbu po moci nie je schopný si toto uvedomiť. Svoje ambície a sebaistotu opiera o to, že ešte stále vlastnia rukopis starého Rossuma na výrobu robotov, vďaka ktorému by sa ich roboti nedotkli.
,,Lituji, Heleno. Teď by nikdo z nás nemohl odjet. Chceme rozšířit výrobu robotů. Už nebude jen jedna továrna. Už nebudou Univerzální Roboti. Založíme v každé zemi, v každém státe po továrně, a ty nové továrny budou vyrábět roboty nacionální. To znamená, že z každé továrny budou vycházet Roboti jiné barvy, jiného chlupu, jiného jazyka. Že si zůstanou cizí, cizí jako kameny; že se už nikdy nebudou moci srozumět; a že my, my lidé, je tak drobet k tomu přivychováme, rozumíš? Aby Robot na smrt, do hrobu, navěky nenáviděl Robota jiné tovární známky. (169)
‚, Heleno, jen sto let ještě udržet lidstvo u vesla– za každou cenu! Jen sto let mu nechat, aby dorostlo, aby dosáhlo, čeho teď konečně může–- Chci sto let pro nového člověka! Heleno, tady jde o příliš velké věci. My toho nemůžeme nechat. Teď začneme ve velkém.“(170)
Keď priplávala loď, ktorá mala priviesť poštu na ostrov a ktorá bola ich svetielkom nádeje, že ľudia ešte stále žijú a namiesto toho v nej boli papiere vyzývajúce všetkých robotov sveta k revolte, Dominove plány sa razom rozplynuli a strácal postupne všetku nádej. I napriek tejto zlej situácii, keď už bolo takmer isté, že roboti zabijú všetkých ľudí na svete vrátané ich, neľutuje, že ľudstvo začalo vyrábať robotov. Prostredníctvom nich chcel sveta zbaviť fyzickej práce, ktorú nenávidel a bral ju ako niečo odporné, čoho sa malo ľudstvo zbaviť. Svojím spôsobom to bola vznešená myšlienka, ale keď vidíme dôsledky aké zavinila, tak je to zároveň myšlienka nezmyselná a nereálna.
,,Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituji. Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc. Alquiste, je naše poslední hodina; mluvíme už skoro z onoho světa. Alquiste, to nebyl špatný sen, rozbit otroctví práce. Práce ponižující a strašné, kterou člověk musel nést. Dřiny nečisté a vražedné. Oh, Alquiste, pracovalo se příliš těžko. Žilo se příliš těžko.“(177)
Pro sebe jsem to dělal, slyšíte? Pro své uspokojení! Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem! Aby už nežil jen pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádna duše nepitoměla u cizích strojů, aby už nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh mně se oškliví ponížení a bolest, mně se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtěl! Chtěl jsem, abychom z celého lidstva udělali aristokracii světa. Neomezené, svobodné a svrchované lidi. A třeba víc než lidi. O, jen mít sto let času! Ještě sto let pro příští lidstvo.“(177-8)
Nevediac, že Helena spálila Rossumov rukopis, všetci videli jedinú záchranu vo výmene týchto rukopisov za ich životy. Keď to Busman Dominovi ako centrálnemu riaditeľovi navrhne Domin je zarazený. Váha, či má predať výrobu a zachrániť tak ľudí, alebo má recept zničiť a zabezpečiť tak, že roboti neovládnu celý svet. Znova sa v ňom prebúdza jeho túžba riadiť svet, ktorú skrýva za vznešenú myšlienku pozdvihnúť ľudstvo na pánov celého sveta. Nechce z ruky pustiť jedinú vec, ktorá by mu silu mohla zaručiť. Busman mu však vysvetľuje, že by rukopis nepredali celý, aby tak mohli zachrániť ľudstvo, ale Domin chce dodržať slovo ľudí a čestne odovzdať celý rukopis. Keď zistil, že Helena spálila rukopis stratil aj poslednú nádej na záchranu. Nehnevá sa však na ňu, pretože ju ľúbil.
,, Hoši, to je hrozný krok. Prodáváme osud lidstva; kdo bude mít v rukou výrobu, bude pánem světa. Nikdy už lidstvo nebude s Roboty hotovo, nikdy jich neovládne– .Konec dějin lidstva, konec civilizace––“(187)
Harry miloval Helenu už od prvého momentu, čo ju uvidel. Keď sa stala jeho ženou, snažil sa ju ochraňovať a nehovoriť jej o problémoch, ktoré sa diali buď vo fabrike, alebo vo svete. Pretože bola žena, nebral ju za rovnocennú a podceňoval jej úsudok a radšej jej zaklamal pred očami, než aby jej povedal pravdu. Toto bolo hlavným dôvodom prečo Helena vlastne spálila papiere. Keby jej bol Domin viac dôveroval a oboznámil ju zo situáciou, nikdy by ich nebola spálila.
Helena: Proč jste mi o ničem neřekli?
Dr.Gall: Chraň bůh! Raději bychom si jazyk ukousli.
Domin: Takové věci nejsou pro tebe.(167)
,, Ne, dětino; je to příliš odpověděné, víš? To není nic pro tebe.“ (187)